Vlak EC Avala dorazil na břeclavské nádraží včas. Pak už se lokálka svým pomalým tempem šinula směrem na západ k nádherným vápencovým kopcům, z jednohož z nich majestátně do krajiny svítí mikulovský zámek. Vydal jsem se na náměstí, usedl do vinárny Dobrý ročník, dal si černý čaj s citronem a pozoroval probouzející se město se Svatým kopečkem. Jaro je tady, stromy kvetly, slunce příjemně hřálo. To už jsem mířil autobusem do centra vinařského kraje, do Pavlova.

V Kulturním domě jsem si vyzvedl skleničku a zevrubný plán vesnic Pavlova, Horních a Dolních Věstonic, Popic a Strachotína, kde se letošní festival konal, kde bylo otevřeno 28 vinných sklípků. Já zamířil do známých sklepů – Vinařství Reisten nebo Šilínek. Nová vína ještě nebyla nalahvována, jak přiznal sám pan Šilínek, ještě zrají v tancích. Kromě známých tváří jsem potkal i pana Foltýna. Jeho sklep je typický, malý, plný soudků a demižónů, z nichž pan Foltýn nabíral víno koštýřem a rozléval ho do našich skleniček.

Vyrazil jsem také za kulturou. Muzeum v Dolních Věstonicích, pobočka regionálního muzea v Mikulově, nám představí celou dávnou historii tohoto kraje. Představí nám život lovců mamutů včetně slavné Věstonické Venuše. Ta se také dostala do loga Věstonických sklepů. V prostorách bývalého dietrichsteinského pivovaru nyní leží tanky s přívlastkovými víny, mezi nimiž hraje prim Rulandské šedé nebo Pálava.

Nejkrásnější pohled na Pálavu je z protějšího břehu Novomlýnských nádrží. Například cesta od strachotínského kostela kolem vody poskytuje nádherné výhledy na masiv Děvína a navíc ji lemují malé vinné sklípky, které zvou k návštěvě. Existují také další místa, z nichž máte Pavlovské vrchy jako na dlani. Jsou to taková moravská „chateaux“, vinařská zákaznická centra vystavěná uprostřed vinic. Dvě z nich najdete také na kopci nad Popicemi – Gotberg a Sonberk, známý svými polosladkými víny, především Pálavou. Ale ani vinaři dole ve vesnici se nenechají zahanbit jako např. Vinařství Žídek, jenž se představil zajímavým Chardonnay či Pálavou. Všechna popická vinařství spojují cesty a cestičky mezi vinicemi, které nastavují své listy slunečním paprskům.

Velice příjemně mě také překvapily Horní Věstonice. Nejdřív jsem se vydal na vyhlídku na jezera a odtud sestupoval vinařskou uličkou. Opravdu hodně lidí se točilo okolo sklepa, kde se degustovala a prodávala Moravčíkova vína. Toto vinařství má zajimavou Pálavu či ovocný Sauvignon. Je to jeden z mých tipů na mé cestě. Stejně jako poslední mé zastavení – v Dolních Věstonicích, tentokráte blíže u Pavlova. V jednom ze zdejších sklepů představoval a prodával víno pan Pavelka. Jeho zweigly byly zajímavé, ať už šlo o pozdní sběr či barrique. Každý měl své kouzlo.

Tak jsem se se skleničkou červeného loučil s krajem pod Pálavou. Není divu, že se opravdu nechtělo nasednout na EC Slovan a mířit na Prahu.

Fotoalbum k této akci najdete zde.