Okolo Šatova

Mapa ŠatovaNa Moravu někteří z nás vyjíždí i pracovat. Po úmorné páteční prezentaci úspěchů jedné z velkých firem a ještě náročnější noci na diskotéce hotelu Bermuda (kde jsme spali 1. a 2. patře nad tanečním sálem), jsme se vydali na malou procházkou Šatovem, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu.

Od šatovského nádraží, kam jsme přijeli rakouským vláčkem ze Znojma do Vídně, jsme se vydali podél trati na asi 2 km procházku do Pekla. Viniční trať Peklo je ve tvaru sedla, hrozny tu jsou vystaveny žáru doslova jako v pekle. Její název může být odvozen i od nedalekého Šibeničního vrchu, kde od roku 1497 stávala šibenice, která podle kroniky patřila pouze šatovským a jejích dětem – „Das Galten gehört uns unzerem Kindern.“

Po 1.5 km jsme dorazili až k Pěchotnímu srubu MJ - S3 Zahrada, který byl postaven roku 1938 jako součást opevnění proti nacistickému Německo, které obsadilo i Rakousko. K vojenským účelům sloužil i v období socialismu jako obrana proti kapitalistickým imperialistům. Teprve v 21.století byl srub zpřístupněn veřejnosti. Vystaveny jsou tu dobové zbraně, především  z 50. let 20.století, jenž tu byly připraveny zahřmět na obranu naší socialistické vlasti. A někteří z nás je zkoumali dost důkladně.

Začalo drobně pršet, tak jsme rychle scházeli do vesnice. Člověk se usadil na Šatovsku již v době ledové, avšak první zmínka o vesnici, nesoucí snad jméno po kněžně Svatavě, pochází z roku 1190. Nejstarší památkou obce je kostel sv. Martina z 15.století, barokně upravený roku 1656, ke kterému přiléhá kaple Božího těla, jejíž základy jsou už ze století třináctého. Kolem pak stojí domy v klasicistním a historizujícím slohu.

My však zamířili do Malovaného sklepa. Dříve to bylo místo, kde se těžil pískovec, pak vinárna s naivními malbami místního jednorukého umělce Maxmiliána Apetauera (někdy se uvádí i Appeltauer) z let 1934-68. Zpočátku to dělal pro svou lásku, dceru místního vinárníka. Ačkoli ho odmítla, své dílo se rozhodl dokončit. Neděli co neděli po celých 36 let na výzdobě sklepa. A neodradilo jej ani zranění z druhé světové války. Tehdy přišel o levou ruku. V levém podpaždí míval nádobku s barvou, v pravé ruce štětce a svítil si svíčkami připevněnými na klobouku. Jeho dílo je unikátní, jezdí jej obdivovat lidé z celé Evropy. Sestoupíte-li dolů, octnete se v říši trpaslíků, víl, alpských krajinek i stavenišť. Autor samozřejmě musel respektovat politickou situaci, tak hajlující skupinku vyměnil jeřáb, hákový kříž rudá hvězda, SS vojáka pohraničník, místní předválečné politiky národní buditelé. Pro pány je určen modrý salónek - lázně, kde se koupou mladé dámy. Ženská část naší výpravy zase zkritizovala Apetaureovy názory na ženské, jistě psané pod vlivem sklamání z lásky. 

Po 45 minutách příjemného toulání malovanými chodbami sklepu však byl již čas pokračovat dál. Sklepní ulicí s mnoha tradičními usedlostmi, vinnými  sklepy s lisovnami a stodolami jsme dorazili do Moravskému sklípku Znovínu, u něhož roste naučná vinice starých odrůd. Najdete tu odrůdy, které dnes lidem nic neříkají. Moravský muškát byl vyšlechtěn zkřížením známého Muškátu Ottonel se starou odrůdou Prachttreube, ve středomoří je zas známý Muškát žlutý, u nás však nikoli. Veltlínské není pouze zelené a červené rané, ale také červenobílé nebo modré, kterému se říká Modrý Janek. Pro zmatení nepřítele je i toto posledně jmenované víno, jako všechny ostatní veltlíny, bílé. Pokud chcete nějakou takovou starodávnou odrůdu ochutnat, pak v Moravském sklípku prodávají Kamenorůžák, který připomíná rulandské bílé. Cuvée z těchto starých odrůd jsme také ochutnali.

Bylo totiž součástí degustace, kde jsme ochutnali vína z roku 2009 a další rarity jako rulandské modré, u něhož bylo zastaveno kvašení, rosé z cabernet-sauvignonu či sauvignon z šetrně obhospodařovaných vinic.

Během výletu jsme také pořádně fotili, jak se semi můžete přesvědčit právě tady.

TOPlist