Zánik Velké Moravy


 

Zazářila jako meteor. Zrodila se náhle v druhé čtvrtině 9. století a stejně rychle zmizela ze scény počátkem století následujícího. Říše západních Slovanů známá jako Velká Morava byla první státní útvar, tak jak jej vnímáme my, se svou hierarchií světskou i církevní, s armádou a systémem poplatků, s dvorem a církevními hodnostáři. Jak tato mocná říše zanikla?

Nejdříve se podívejme, jak tato ohromná říše fungovala. Základem byla osobnost panovníka, který organizoval vojenskou ochranu daného území. Tato schopnost mu zajišťovala výjimečné postavení. Dalším faktorem byly také diplomatické schopnosti. Velká Morava musela vždy vycházet se svým mocným sousedem, tehdejší světové velmocí, Východofranckou říší. Musíme si přiznat, že právě ona určovala, kam až na západ bude sahat moc velkomoravských panovníků. Zářným příkladem jsou třeba Čechy. Ty byly dány pod správu Velké Moravy právě císařem. Důležitým faktorem byla také schopnost panovníka vojensky si zajistit výběr poplatků. Jenže s rostoucí říší to bylo čím dál tím náročnější a složitější. Naskytla se tak šance pro mnohé kmeny k „národně osvobozujícímu boji“.

Roku 894 umírá Svatopluk, panovník, za jehož vlády Velká Morava dosáhla svého největšího územního rozsahu. Dle legend na smrtelné posteli požádal své tři syny, aby zlomili tři svázané pruty. Ani jednomu se to nepovedlo. Pak pruty rozdělil a synové je bez potíží přelomili. Jak tvrdí byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos: „A tímto příkladem je napomenul a pravil: ,Zůstanete-li svorni a v lásce nerozlučitelní, nepřátelé vás nebudou moci porazit a podřídit.  Povstane-li mezi vámi svár a řevnivost a rozdělíte-li se ve tři vlády, nepodléhajíce prvému bratrovi, zahubíte se navzájem a sousedními nepřáteli budete zničeni!‘“ Tolik staré letopisy. My však máme z jiných zdrojů potvrzeny jen dva syny mocného vladaře – Mojmíra II., nástupce Svatopluka na trůně, a Svatopluka II., který dostal do správy Nitransko. A mladší bratříček, ve shodě s proroctvím svého otce, se svým podřadnějším postavením nehodlal smířit. Takže pověst má pravdu a za pád mohou vnitřní rozbroje v panovnickém rodě Mojmírovců?

Moc bych na to nevsázel. Zrada v rámci rodiny bylo u Mojmírovců něco tak normálního, jako východ slunce po temné noci. Sám Svatopluk sesadil z trůnu svého strýce Rastislava, který z něj vyhnal svého strýce Mojmíra I. Navíc státní puč probíhal vždy s podporou nebo vědomím východofranského panovníka. Mojmír II. si ještě v roce 894 zajistil u Arnulfa Bavorského, východofranského krále a císaře, podporu pro své panování a bratříčka se rozhodl usměrnit. Rodinných problémů však ihned využili Češi včele se Spytihněvem, synem prvního českého knížete Bořivoje. Mojmír se však nezalekl a vypravil se na trestnou výpravu. Sotva uhasil jednu žhavou záležitost, musel hasit problémy s povstalými Srby. Do toho se vzbouřil Svatopluk II., který se spojil s Arnulfem. Ten, nehledě na sjednané spojenectví, roku 899 dvakrát vpadl na Moravu a dvakrát neúspěšně. Mojmír II. si navíc si u papeže Jana IX. roku 900 vymohl potvrzení moravského arcibiskupství a vysvěcení arcibiskupa, snad žáka svatého Metoděje a člena významného moravského rodu Gorazda, a tří biskupů. O rok později pak moravská diplomacie slavila  další úspěch, když na Moravu dorazilo východofranské poselství uzavřít spojenectví proti nebezpečí z východu. Rozhodně tedy Mojmír II. nebyl žádný slabý panovník.

Zmínili jsme se o nebezpečí z východů. Kočovní Maďaři poprvé zaútočili na Velkou Moravu roku 902. Heriminova kronika však praví, že byli zahnáni na útěk. Tak, že by Velká Morava nezanikla pod kopyty maďarských koní? Něco by na tom přece mohlo být. Roku 906 poblíže Bratislavy Maďaři rozprášili bavorské vojsko. Snad v této bitvě, nebo dokonce, dle významného historika Dušana Třeštíka, pár měsíců před tím padl Mojmír II. s celou tehdejší velkomoravskou elitou. Od té doby nám mizí zprávy o Velkomoravské říši jako státním útvaru. Slovenský archeolog Ján Dekan stanovuje její zánik na rok 908 a moravský historik Lubomír E. Havlík do druhého desetiletí desátého století. Odvolává se na saského kronikáře Widukinda. Ten říká, že až po roce 919 obsadili Maďaři východní území Velké Moravy, nejspíše Nitransko.

Když nemáme písemné doklady, musíme se obrátit na archeology. Jako ukázkový příklad bychom mohli použít jedno z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších hradišť Velké Moravy na Valech u Mikulčic na Podluží, při dolním toku Moravy. Stavební boom 9.století byl vystřídám stavební nekázní století následujícího. To jediné svědčí o určitém úpadku, nikterak však o vypálení a dobývání. Chybí tu vrstva spáleniště, známky rozboření hradeb a spečených valů (ty byly ze dřeva, hlíny a kamení s dřevěnou palisádou), které by jistě při dobývání požáru neunikly.

Zato však archeologové narazili na dvoumetrovou sterilní vrstvu čistého písku, která dle nálezů ve spodní a horní vrstvě vznikla do počátku 10.století, a to během velmi krátké doby. Co ji mohlo způsobit? Nejspíše se jednalo o velkou povodeň, která zaplavila tehdejší hradiště. Dolní tok Moravy vypadal jinak než dnes. Po lužních lesích, které by zadržely velkou vodu, nebyla ani památka, podle paleobotaniků tu, dle nálezů rostlinných zbytků a semen, rostly suchomilné dřeviny jako dub, jilm nebo jasan. Tisíciletá voda zřejmě brala sebou vše, co jí stálo v cestě, a pustošila jistě víc, než maďarská vojska.  Povodeň paradoxně může souviset s hospodářským rozmachem Velké Moravy za Svatopluka a Mojmíra II. Železářství na Velké Moravě spotřebovalo denně několik metráků dřevěného uhlí. Dřevěné stavby a opevnění rozlehlých velkomoravských hradišť si také vyžádaly metráky dřeva. Krajina horního a středního Pomoraví se rychle odlesňovala, a ztrácela tak retenční schopnost. Stačilo pár deštivých dnů, tak jak tomu bylo v roce 1997, a na katastrofu bylo zaděláno.

Podlomená administrativa nemohla účinně zorganizovat obnovu země. Navíc situace využili někteří předáci. Mojmírovci již nemohli plnit svou roli vládců, neměli již k tomu prostředků. Vlády nad zemí se nejspíše ujali místní velmožové, kteří spravovali daleko menší území, jejich vliv se rozpouštěl jako cukr v kávě. Nestáli kronikářům za zmínku.

Velká Morava tak nezanikla naráz. Spíše pozvolna upadal její význam zapříčiněný přírodní katastrofou, nájezdem Maďarů a neexistující vnitřní správou. Život na Moravě běžel dál, je však pohroužen do tajemné doby historického temna, kdy se o něm můžeme jen dohadovat. Ale to už je jiná kapitola.

TOPlist